AHOJ LIDI JA UZ SEM MOC NECHODIM PREVAZNE NA MUJ DRUHY BLOG :http://welecomekkk.blog.cz/ TAK PROSIM PISTE CASTEJI TAM NEZ TADY DEKUJU ZA POCHOPENI NECHCI ABY BYL NEKDO PAK NASTVANY

NEJHEZCI BLOG - HLASUJ =)KLIK.............
CHCES SE NA NECO ZEPTAT=)KLIK...........

PROSIM HLASNI klik-pls je to finale hlasni pro me(CISLO 44 ) A JA NA OPLATKU UDELAM NECO PRO TEBE JU a tady (luc-in-ka13)klik

A TADYklik

Láska x přátelství x láska x přátelství x

24. srpna 2008 v 21:39 | lucie
Tak odkud začít. Věčné téma...... láska!!!A ve vztahu k přátelství? A co tvrzení, že mezi klukem a holkou nemůže přátelství být??
Jó, co chytrých slov, vět...bylo už o lásce napsáno a co ještě bude....i o přátelství!, proč vlastně jsme na tomto světě, jaký je náš úkol? Kolika z nás se podaří nějak nesmazatelně se zapsat do lidské historie...?Je to zlomek, pravděpodobnost mnohem menší než vyhrát ve sportce. Moje oblíbená otázka : "kolik znáte pokolení svých předků?"....jasně, známe rodiče, prarodiče, někdy praprarodiče..a co pak víme o našich praprarodičích, aspoň jména??, no odpovězme si každý sám...a s náma to nebude o nic lepší.....budou nás znát naše děti, vnoučata a možná pravnoučata...a pak?...jako by jsme snad ani nežili. Tak proč tu jsme? Jen proto, aby náš lidský rod nevymřel? Každý "slavný" měl tisíce úplně neznámých předků....takže pro historii lidského rodu je důležité jen to, jestli jsme se dokázali dostatečně namnožit...čím víc potomků, tím větší šance na úspěšné přežití rodu. A k tomuto cíli jsme naprogramováni, přírodou, svými pudy.....a podobně. Nevím kdy, ale v prehistorii jsme si to všechno zkomplikovali láskou. Ponechám stranou silné ekonomické tlaky, otázky majetku....
Ono je snad i lepší, nad tím vším nehloubat, neboť ta realita je pak tak neutěšená......V našem lidském životě někdy kolem roku -x-náct přijde čas, kdy nám příroda dá vědět, že jsme připraveni jí dát to, co se od nás očekává - nějaké potomstvo. Jednoho dne se probudíme a začne náš zájem o druhé pohlaví. Je to jako droga. Svět se obrátí vzhůru nohama a staré jistoty jsou rázem přeorány. Éra lidstva je hodně stará, tisíce let jsme žili někde v náručí matky přírody, po jeskyních, pláních, lesech....sameček musel být silný, aby samičku jednak ochránil a jednak dovedl uživit, když mu chrlila jednoho potomka za druhým....a dodnes holky uctívají svalnatá těla...Tak zpět, začínáme se ohlížet kolem sebe, začínají se nám "líbit" jiní a dostaneme-li se k nim blíž, kolem žaludků se nám třepou jakoby tisíce křídel motýlků....je zajímavé, kdože bývá těmi idoly : holky, nevím proč, upřednostňujou takové ty typy "hajzlíků", snad to způsobuje jejich mateřský pud a ony si myslí, že je nějak "převychovají", utvoří k obrazu svému.....kluci hledají sex-idoly, čím víc, tím líp, stačí, když nedělá moc drahoty....první dojmy, jak mocné urychovadlo....tolik je vyzdvihován pojem "krásy", něco tak pomíjivého a i zbytečného..nepomůže-li první dojem, nastupuje mravenčí práce, postupné dobývání, chození kolem horké kaše, snahy upozornit na sebe.....příroda stejně vždy zařídí, že se vše nějak nakonec rozpáruje...Já vím, otázky možností...na světě je tolik vhodných partnerů a kolik z nich jich opravdu potkáme, z kolika možných si nakonec musíme vybírat...a to naše možnosti jsou určitě lepší než třeba vesničanů před 200 lety. Taková děvečka nebo čeledín....znali těch pár lidiček z vesnice, možná z vedlejší a tím to končilo, času také nic moc, trochu v zimě, občas na nějaké té tancovačce...když to nevyšlo, dal se jedinec "prodat" na trhu manželství....Ó jak vysoká je pravděpodobnost, že vždy najdeme někoho, kdo je na pomyslném žebříčku "vhodnosti" o tolik výš....najednou je tu někdo, s kým si tak moc rozumíme, tak moc se cítíme dobře v jeho společnosti, tak moc do sebe zapadáme....ale co s x-lety spořádaného manželství??? Kde je nějaká spravedlnost světa? Láska, kde je psáno, že ten první, druhý...současný je zrovna ten jediný pravý, předurčený, že s ním..a na celý život...! Ale běda, když nějaký náš vztah zkončí...zejména, když jsme to nerozhodli my, když jsme byli postaveni před hotovou věc....té bolesti, toho smutku, toho trápení..ale proč??? Proč nepomáhá žádné logické, rozumové vysvětlení...proč, i když chápeme, že je to pro nás (oba) lepší...stejně to bolí, k čemu je to vlastně dobré??Snad proto, že když poznáme hlubokou bolest, jen tak jsme pak schopni ocenit radost, štěstí a tak?....snad proto, aby jsme příště více a lépe "vybírali"?Kolik sebevražd a jejich pokusů to stojí, kolik zhroucených světů......je v tom naše ješitnost, že o něco pěkného přicházíme...může za to náš dar paměti a všude vystupujících vzpomínek?? Všudypřítomná, plošná bolest.....je to škola, je to zkušenost, kterou si musíme všichni projít a opětovně v této škole propadat, protože, když se to opakuje, je to stejné,a mnohdy horší.....stačí zabrousit na pár černých bločků....proč nepomáhá nic, než milosrdný čas, který svým závojem vše přikrývá a jemným dechem obrušuje ty nejostřejší hrany....a na druhé straně, kolik ještě nedávno skvělých lásek se mění v oboustrannou a opravdu upřímnou nenávist......kolik domácího násilí, kolik vražd...??? A další aspekt....kolik lásek je neopětovaných, kolik lidí na někoho v srdci úpěnlivě myslí...a ten druhý to buď ani neví, nebo jen odmítá..mezi těma dvěma to prostě nesecvaklo...
No, snad je na čase chvilku zase o fenoménu přátelství, takového toho opravdového, hlubokého...Jakoby se o lásce, hlavně té nešťastné psalo víc, psalo líp...a přátelství?? Co je pro nás důležitější??Určitě láska, pokud možno šťastná láska...ale je to tak správně?? V lásce neexistuje pojem "správné". Dovedeme si sebe představit že jsme velmi šťastně zamilovaní a že nám na celém světě stačí jen ten druhý...přátelé, pokud nejsou, ani nechybí a pokud jsou, stojí někde odsunuti na vedlejší koleji...prostě při "velké" lásce nám přátelství nechybí, ale obráceně!? Můžeme mít, i více skvělých přátel,...jak nemáme lásku, jsme nešťastni, něco nám pořád chybí....láska je nenahraditelná, přátelé bohužel ano. Dobrý přítel je ale ten, který si všechno tohle uvědomuje, nevyžaduje místo na výsluní, necpe se na první kolej...ví, že jeho "čas" přichází v dobách zlých, v dobách smutku a bolesti...a z celého srdce si přeje, aby ten čas nikdy nenastal...
A ta někde zapomenutá otázka, zda je možné opravdové přátelství mezi klukem a holkou? Snad ano, ale je podle mne moc vzácné. Mohu mluvit za nás za kluky, ale hlavně za sebe. Určitě byly nějaké vyjímky, ale....kdykoliv jsem se s někým seznámil, někdo nový se objevil v zorném úhlu, ale i ty staré známé, kamarádky, přítelkyně......vždy člověku, aspoň na okamžik v hlavě problikne otázka :"jaké by to s ní bylo" (a tím vůbec nemyslím sex), člověk si představuje tu možnost, že by nějakým řízením osudu jsme mohli být spolu....a ve své ješitnosti si představuje, že ona se do něho zamiluje pro jeho "nesporné kvality"....a také vím, že my kluci neumíme moc říkat "ne", nějak to k nám nepatří, jsme od přírody lovci, lovci samiček....jasně, přichází na světlo naše civilizace, výchova, zvyky psané i nepsané, desatero....tisíce důvodů, proč to nakonec nikdy tak, jak je to v našich představách, nedopadne...ale, vždycky je tam to "ALE". Když už je nějaká holka tak skvělá, tak si s ní rozumíme, že hrdě říkáme: "to je naše přítelkyně..", nabízí se otázka :"Když je tak skvělá, tak proč s ní nechodíme?" a jsme zase na začátku -už jsme na to mysleli a představovali si tu možnost....A ty vzácné vyjímky??? Občas člověk potká někoho, o kom je přesvědčený, že by "takovými myšlenkami" to přátelství vlastně "pošpinil", že ten člověk je tak...dobrý?, že si nezaslouží naše "nízké pudy", je to člověk, kterého si hluboce vnitřně vážíme.....a všechno může mít svůj samostatný život, svůj vývoj...přátelství nedělají slova, ale činy....vzájemné poznání, respektování...vše chce svůj čas.....a teprve hraniční situace prověřují naše předpoklady.....teprve krize a chování v nich nám ukazuje, kdo je tím přítelem, kdo si na něj jen hrál...a kdo je "jen" kamarádem......jak zjistit, kdo tím přítelem je? stačí si možná představit, že se nám přihodilo něco strašného....že potřebujeme pomoct, nebo se jen vyzpovídat...za kým by jsme šli?? Máme někde člověka, kterému se nemusíme bát svěřit i ta největší tajemství....je to těžké, dneska přítel a zítra???...a při tom toho o nás tolik ví....a pak se někdy radši svěříme někomu cizímu, někomu bez tváře, někomu s duší, kterou jsme si našli třeba právě na nějakém bločku....A často bývá bolestné, že přítel se zachová jako přítel, jen my to nevidíme, nechceme vidět, nemůžeme vidět....a někdy už nikdy....to bolí...oba...Ale co by jsme pořád chtěli od života? Nějaké šablony, škatulky, kam by se dalo vše a vždy správně zařadit?...Každý v sobě máme několik postav, duší...musíme umět naslouchat všem, ponechat si střízlivý úsudek....není nic jednoduššího, než lhát sami sobě....asi naše největší možná chyba....ze lži se nedá vycházet...a když, tak kam dojdeme?? Nevím, myslím, že naší "skvělé" západní civilizaci chybí pojmy jako čest, pravda, přátelství, úcta, upřímnost....prostě ten "vyšší princip morální"....nějak jsme se neustálým honěním za pomíjivým...za majetkem, úspěchem, slávou, uzáním, kariérou, postupem,...nevím, myslím, že platíme a ještě budem platit za to jednou velkou cenu....je to jako rakovinné bujení...je to všude a napadá to všechny...jak dlouho se ubrání ty osamělé ostrůvky odboje??? Ale třeba svítá na lepší časy, možná si stále více lidí uvědomuje, že něco schnilého je na našem způsobu života...No, to jsem docela dost odbočil - a upřímně, já nejsem vyjímka, také se plácám v proudu, který unáší....
Možná, že i v dnešním světě, kdy se všechno dá koupit, nějak podvědomě si snažíme koupit i přátelství...možná i lásku. A tím nemyslím vůbec, že za peníze. Jako by jsme si neuvědomovali, že vše se opravdu nedá koupit....a možná, že vše hodně brzy nálepkujeme, a přiřazujeme k věcem neprávné pojmy....doba je strašně uspěchaná, pořád se někam honíme....potkáme někoho a za týden už je to "náš nejlepší přítel".....aby za další týden to byl ten "největší zrádce"..nevím, čím víc člověk o tom přemýšlí...tím víc se to zdá být složité, zamotané....snad jsme všichni tak zabalený do šlupek našeho bytí, tak moc se snažíme ochraňovat naše nitra....upřímnost, otevřenost...jako by byla v dnešním světě slabostí...jako by čím míň ukážeme emocí, tím jsme silnější a schopni lépe přežít...a tak potkáváme samé masky, lidské role....a pro člověka nevidíme člověka...
No, a to si myslím, že nejsem žádný pesimista. Jen se někdy nechám zatáhnout do myšlení, úvah, které mne odvedou od cílů, které jsem měl původně. Ale jakoby bolest a lidské trápení bylo všudypřítomné...stačí se začíst do pár bločků.....asi to k životu patří, snad je to proces hledání, sebeuvědomování, souvislostí a....možná se máme už tak "dobře", že přemýšlíme nad "blbostmi"..možná nám chybí více existenčních problémů....tak si představuji, kdyby si tenhle můj blábol měl číst někdo třeba v Africe, někdo, komu se celý jeho majetek vejde do malého uzlíčku, někdo, kdo s masou stejně zubožených soukmenovců je smýkán sem a tam...jak rád by měl všechny naše starosti, bolesti a tak....jasně, nikdy není tak špatně, jak by se mohlo zdát....a nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř.....
Asi bych měl pro dnešek končit. A snad to ani po sobě nečíst, abych našel sílu to vůbec zvěřejnit.....ale jsme lidé více tváří - i toto je jedna z mých! Snad mne v ní ještě poznáte!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Astrides Astrides | E-mail | Web | 24. srpna 2008 v 21:59 | Reagovat

četla jsem tvůj článek a opravdu mě zaujal :o) zaujal mě tvůj přístup ktomu, ne přístup spíše vyprávění , jako ze života, jako kdyby si tím teď procházel :o) bohužel ale také nadruhou stranu musím říct , že mám pocit že už jsem to víckrát jak 10 x četla v knížkách v časopisech... je to furt a to samé. Je to furt ta samá škola akorát od jiného ředitele, od jiného autora knížky a časopisů, ale se stejným obsahem :o) nemůžu ktomu víc nic říct, protože tomu ještě zcela nemůžu rozumět :o) ale určitě si někdy, až tím projdu vzpomenu na tuhle chvilku kdy jsem ti tenhle komentář psala :o)

Snad se stvým blogem ještě někdy střetnu :o)

Sayo Astrid

2 lucie lucie | E-mail | Web | 24. srpna 2008 v 22:11 | Reagovat

dekuju z tvuj prispevek a rozumim ti chapu jak to myllils

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama